Během víkendového soustředění, které proběhlo v Budislavi, účastníci rozhodně nezaháleli. Společně probrali třeba současnou podobu celého festivalu, ale také návrhy, jakým směrem by se oblíbená benefiční akce měla ubírat do budoucna. A o nápady rozhodně nebyla nouze. Řada organizátorů si navíc připomněla své začátky, protože místo, kde se tábor konal, pro ně dodnes hodně znamená.

„Byl to pro nás v jistém slova smyslu víkend návratů ke kořenům. Na budislavském táboře se kdysi postupně formovala většina naší stávající party,” vzpomíná ředitel festivalu Karel Telecký a naznačuje tak, v jakém duchu se „terénní” varianta festivalu nesla. Důležité totiž nebylo jen místo, kam v dětském věku o prázdninách jezdili, ale i jejich táboroví vedoucí nebo charakter programu.

Vzhledem k tomu, že si organizátoři před začátkem dalšího ročníku potřebovali ujasnit, jakou cestou se chtějí v příštích letech ubírat, společně absolvovali několik zajímavých seminářů, během kterých se objevila spousta skvělých nápadů. Budislavská chata se tak brzy zaplnila plakáty s vizualizacemi budoucí podoby festivalu i podněty, které by měly jeho stávající chod ještě o něco zlepšit.

 „Popsali jsme si, že není dobré zůstávat dlouho ve stojatých vodách a že pořád potřebujeme zkoušet a objevovat nové. Že je nutné, aby do kolektivu stále přibývali mladí lidé tak, abychom stále byli festivalem pro celé věkové spektrum, a to jak na straně diváků, tak na straně pořadatelů,” popisuje ředitel festivalu.

Společný víkend završil oběd s partnery, podporovateli festivalu a rodinami Hudba pomáhá. S týmem se přijeli seznámit také Lněničkovi, kterým bude letošní ročník věnován. Celá skupina pak vyrazila na výlet do Toulovcových maštalí. “Je fajn si reálně vyzkoušet putovat po lesních stezkách s vozíkem. Člověk si pak znovu uvědomí, proč se všichni na konci roku scházíme,” vypráví nadšeně Telecký.

A jak se táborové aktivity líbily dalším organizátorům, kteří se akce zúčastnili? „Hudbí tábor pro mě byl dávkou inspirace, porozumění a uvědomění. Nejsilnějším momentem byla asi úvodní aktivita, kdy jsme každý za pomoci klacíků, kamínků, písku a dalších přírodních materiálů měli vytvořit kruh, který v sobě ukrýval odpovědi na otázky týkající se festivalu. O těch jsme později společně hovořili a navzájem se dojímali tím, co vše pro nás Hudba pomáhá vlastně znamená,” říká Magdaléna Rožková.

Momentem, na který rozhodně nikdy nezapomene, se pro Magdalénu stala chvíle, kdy se konečně setkali všichni, kteří do té doby komunikovali pouze online. „I náš tým má samozřejmě své mouchy a slabiny, na kterých je potřeba zamakat! Tento tábor se stal skvělým prostředkem, jak na takové věci přijít a společně vymyslet, jak se jim do budoucna vyhýbat. Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a těším se na další společné zážitky,“ dodává.