V běžném životě můžete Martinu potkat v litomyšlské Lékárně U Slunce, kde vydává předepsaná léčiva a zákazníkům ochotně pomáhá s výběrem vhodných medikamentů. „Časově většinou nemám problém svou práci s přípravou festivalu skloubit. Profese lékárnice má navíc i své výhody, jelikož tak mohu příležitostně pomoci ostatním členům týmu. Jako hudebnici a součást týmu Hudba pomáhá mě po koncertech občas lidé v lékárně poznávají,“ říká klavíristka.

Svůj volný čas Martina ráda tráví aktivně, baví ji například horská turistika nebo jízda na in-line bruslích. Kromě toho hraje na klávesy v plesové a zábavové kapele. Její láska k hudbě ji také před lety přivedla k festivalu Hudba pomáhá. „Do týmu jsem se přidala společně se skupinou Parkoviště pro velbloudy v roce 2013. Všechno to začalo díky Karlu Teleckému, který se rozhodl do projektu zapojit,“ popisuje s úsměvem.

A svého rozhodnutí Martina rozhodně nelituje. Díky festivalu se totiž v hudební oblasti neustále posouvá dopředu, pravidelně tráví čas s kamarády a zároveň zde potkává spoustu zajímavých nových lidí i dalších muzikantů. „Nejvíce se mi líbí, že to všechno má vyšší cíl v podobě pomoci konkrétnímu člověku. Nejedná se pouze o vybírání peněz, ale lidem, kteří přijdou na koncerty a přispějí na dobrou věc, můžeme na oplátku poskytnout nějaký zážitek,“ dodává Martina.

Během jejího působení se festival hodně změnil a rozšířil své pole působnosti i na další místa. To podle Martiny samozřejmě nezůstalo bez odezvy publika: „Festival se změnil především svým rozsahem. Z pár desítek členů týmu je nás již přes sto, koncerty jsou mnohem většího rozsahu (jak počtem, tak i kapacitou) a větší bývají i hudební tělesa, která se ocitnou na jevišti. Také se hodně rozšířilo povědomí o festivalu, což je skvělé.“

Co se týče přátel z organizačního týmu, těm by Martina do budoucna ráda popřála, aby jim zůstalo nadšení pro věc a aby si ve svém nabitém programu vždy dokázali najít čas na pomáhání druhým. Nezapomíná však ani na ty, kteří festival pravidelně podporují: „Návštěvníkům bych chtěla poděkovat za to, že si v předvánočním období, které je obvykle velmi rušné, najdou čas zajít na naše koncerty, pozastaví se, užijí si vystoupení a přispějí na dobrou věc.“

A jakým směrem se podle mladé klavíristky bude festival v následujících letech ubírat? „Nedokážu to odhadnout. Každý rok je těžší a těžší přijít s nějakým novým nápadem na rozšíření programu, aby festival zůstal originální a pro diváky zajímavý. Líbilo by se mi, kdyby se pokaždé našli noví a noví nadšenci, kteří vstoupí do našeho týmu, věnují festivalu svůj elán a volný čas a zároveň přinesou něco jiného.“