Hudba pomáhá

Jak se daří podporovaným dětem?

Ani letos jsme samozřejmě nezapomněli na rodiny, kterým jsme pomáhali během předchozích ročníků festivalu Hudba pomáhá. Ačkoliv jsme v létě nemohli společně vyrazit na výlet po Česku, se všemi udržujeme aktivní kontakt a těšíme se, že se v budoucnu opět setkáme, a to buď na koncertě, nebo v rámci jiné doprovodné akce. Některé rodiny nám navíc poslaly krátký pozdrav a rozpovídaly se o tom, jak se momentálně mají a co je u nich nového, což si můžete přečíst níže.
Erik Pecháček - Pardubice

Ročník 2013 byl věnovaný Erikovi Pecháčkovi z Pardubic, který trpí dětskou mozkovou obrnou. Z výtěžku jednotlivých koncertů mu rodiče zaplatili léčebné pobyty v piešťanských lázních. Ačkoliv se všem momentálně daří dobře, letos se do lázní nepodívali a fyzioterapii, rehabilitace i cvičení řeší v místě bydliště. „U Erika v současné době vidíme menší pokroky, je samostatnější, pevnější, stabilnější a zvládne daleko víc věcí,“ říkají Pecháčkovi.

I přes omezení související s rozšířením nového typu koronaviru si Pecháčkovi letošní léto moc užili a podnikli celou řadu výletů. „Byli jsme v Českém Švýcarsku a vyšlapali jsme i s vozíčkem až na Pravčickou bránu, která na to není vůbec uzpůsobená. Prý jsme byli první, kdo se tam takhle na vozíčku dostal, nebo nám to tam aspoň říkali. Pak jsme byli v Moravském krasu a v několika jeskyních, což byl taky skvělý zážitek,“ dodávají Pecháčkovi.

 
Vojta Vrchota – Litomyšl

V roce 2015 jsme podpořili Vojtu Vrchotu z Litomyšle, který trpí dětskou mozkovou obrnou v kombinaci s epilepsií a zrakovou poruchou. Výtěžek byl věnován na zaplacení léčebného pobytu v lázních Klimkovice, což Vojtovi pomohlo zpevnit tělo a více rozhýbat ruce. Od té doby Vojta samozřejmě zmužněl a dle maminky je i více upovídaný. Neustále na sobě pracuje, snaží se zdokonalovat a v současnosti trénuje pohyb na odlehčeném vozíku. Kvůli operaci kyčle ale musela rodina Vrchotových přesunout plánovanou návštěvu Klimkovic, kam se nakonec chystají až v únoru.

Během koronavirové pandemie se Vojtovi i jeho mamince paradoxně splnilo jejich velké přání – být společně v klidu domova a trochu si užívat. „Zjistili jsme, že nám to spolu doma klape na jedničku. Tím, že pracuji, jsem si tohoto času s Vojtou velmi považovala. Takže mě nakonec koronavirus inspiroval k tomu, abych si zkrátila úvazek,“ říká paní Vrchotová. Zároveň dodává, že Vojta neustále postrádá nějakého kamaráda, kterého sice měli domluveného přes dobrovolnické centrum, ale kvůli vládním opatřením nebylo bohužel možné uskutečnit ani jedno setkání.

Michalka Mikulecká - Vysoké Mýto

V roce 2016 jsme se rozhodli podpořit Michalku Mikuleckou z Vysokého Mýta, které lékaři diagnostikovali střední mentální retardaci. Z výtěžku rodiče této sympatické slečně zaplatili terapii v lázních Klimkovice, kam se vydali i letos na podzim. Plánovaný pobyt v jarních měsících totiž vzhledem k situaci nebylo možné uskutečnit. „Michalka nemohla chodit ani do školy, takže se učila doma a byla v kontaktu se svými kamarády a učiteli alespoň přes videohovory. My jsme s ní ve volném čase hráli hry, neustále jsme něco tvořili a chodili jsme také na společné procházky,“ říká Míšina sestra Kateřina.

Ač situace momentálně není jednoduchá, celé rodině se daří dobře. Všichni se snaží být co nejvíce pospolu, udržovat si dobrou náladu a nikdy neztrácet úsměv na tváři. V létě vyrazili na Moravu, kde si užili spoustu legrace a zajímavých výletů. A co by vzkázali organizátorům našeho festivalu? „Všem bychom chtěli předat velké díky. Je neuvěřitelné, jak celý projekt funguje a dokáže opravdu pomoci těm, kteří to potřebují. Obdivujeme vás a přejeme vám spoustu sil do dalších let.“

Davídek Herman – Vysoké Mýto

V roce 2018 jsme pomáhali Davídkovi Hermanovi z Vysokého Mýta, který trpí dětskou mozkovou obrnou, má spastické končetiny a hypotonický trup. Výtěžek posloužil na zaplacení pobytů v lázních Klimkovice, díky nimž se chlapec neustále posouvá kupředu. „Letos jsme byli dvakrát v Klimkovicích, kde Davča hodně pracoval na zpevnění trupu a posílení rukou. Díky tomu všemu cvičení začíná pomalu chodit, z čehož máme obrovskou radost,“ popisuje Davídkova maminka. Kromě toho rodina dojíždí na rehabilitace také do Prahy, kde byli na čtyřtýdenním intenzivním pobytu.

Hermanovi se dle maminčiných slov ani v současné nelehké situaci doma rozhodně nenudí: „Davídek se teď hodně rozpovídal a má velkou fantazii, takže se s ním vždycky hodně nasmějeme. Zároveň často vzpomíná na Karla Teleckého a ptá se, kdy ho zase uvidí. Na letošní program se doma všichni moc těšíme, protože všechno, co organizátoři vymyslí, má úžasnou a naprosto nezapomenutelnou atmosféru!“