Samotný klub je večer 17. listopadu opět vyzdobený ve žluto-modrých barvách a z plakátů na zdech září nápis Hudba pomáhá. Začíná totiž dvanáctý ročník tohoto benefičního festivalu a chystá se velká electroswingová show skupiny Mydy Rabycad.

Když vstupuji dovnitř, jako první si všímám barevných panelů, které představují celý festival Hudba pomáhá. Lidé si se zájmem prohlížejí fotky ze zákulisí, čtou si informace o podpořených rodinách a nechávají krátké vzkazy organizátorům. Do rukou se mi dostává také barevně sladěný program, ze kterého se dozvídám, že letos festival podporuje pětiletého Davídka Hermana, který trpí dětskou mozkovou obrnou.

Na návštěvníky čeká také fotokoutek, kde ti odvážnější předvádějí své swingové oblečení. Muži si košile ozdobili elegantními motýlky a nezapomněli ani na stylové kšandy, zatímco ženy zvolily barevné šaty, korále a výrazné rtěnky. Své outfity také na poslední chvíli zdobí plackami s obrázky, které doprovázejí festival Hudba pomáhá.

Všichni se postupně přesouvají do hlavního sálu a čekají, až koncert vypukne. Když atmosféra začíná být napjatá, na pódiu se konečně objevuje organizátor festivalu Karel Telecký, který vítá nadšené publikum:  „Dobrý večer dámy a pánové! Nemohli jsme si vybrat příhodnější datum pro zahájení dvanáctého ročníku festivalu Hudba pomáhá než právě 17. listopad. Všechny vás tu srdečně vítám a doufám, že si společně tenhle sváteční večer užijeme!“

Na pódiu se následně objevuje i rodina Hermanových. Davídek je nejprve trochu zaskočený, ale potom už se celou dobu usmívá a těší se ze všeho nového kolem sebe. Maminka Olivie mezitím představuje celou rodinu a vypráví o tom, co se Davídkovi přihodilo.  „Davídek se narodil jako zdravý kluk, ale v šesti týdnech u něj došlo k syndromu náhlého úmrtí. Momentálně trpí dětskou mozkovou obrnou, má spastické končetiny a hypotonický trup. Ve všech činnostech je mu potřeba pomoct,“ popisuje s dojetím.

Pak přichází řada na Davídkovu nejstarší sestru Terezu, která s ním nedávno strávila celý víkend a zastoupila roli maminky. Během té doby také poznala, jak je péče o handicapovaného brášku těžká.  „Bylo to veselé a hodně náročné. Musela jsem s ním být pořád, chodit s ním na záchod, krmit ho a starat se o něj. Když si pak jde člověk lehnout, těší se, že si odpočine, ale zároveň se bojí, aby neměl epileptické křeče a něco se mu nestalo,“ říká.

Ke slovu se pak opět dostává maminka, která vysvětluje, že výtěžek použijí na zaplacení rehabilitací v lázních Klimkovice.  „Davídek prozatím leze po kolenou, snaží se postavit a s doprovodem udělá pár kroků. Naším snem je, že jednoho dne bude moct sám chodit. Je to ještě dlouhá cesta, ale když budeme jezdit pravidelně na rehabilitace, věřím, že se mu to povede.“

Karel Telecký poté společně se zpěvačkou skupiny Mydy Rabycad předává rodině šek s aktuálním výtěžkem festivalu, který činí 75 000 korun. Maminka Olivie je dojatá a se slzami v očích děkuje všem, kteří se rozhodli Davídkovi přispět:  „Moc bych chtěla poděkovat za tuhle částku. Vůbec jsme to nečekali. Jsme moc rádi, že jste přišli, a doufám, že si koncert společně užijeme.“

Když rodina opouští za nadšeného potlesku pódium, napětí v sále ještě zhoustne. Ale to už přibíhá perfektně sladěná kapela Mydy Rabycad, která okamžitě přenáší na celý sál svou radostnou energii. Hudebníci začínají rychlými tóny a nedávají fanouškům čas k oddechu. Jedna píseň střídá druhou, ale nikdo se nezastavuje. Na pódiu divoce tančí zpěvačka Žofie a podle ní se přizpůsobuje i celý sál, který nadšeně tleská do rytmu.

Kapela si tentokrát s sebou přivezla i speciální světelnou show a návštěvníci jsou z dramatických efektů unešení. Při pomalejší písničce sál zalévá uklidňující modré světlo a všichni zpomalují v tanci, ale to jen do chvíle, než ze stropu začnou tryskat zlaté konfety a kapela opět přidává na tempu. Hudebníci si celou show viditelně užívají a jejich nadšení přebírají také všichni kolem.

Celý sál hraje barvami a konfety, které se snášejí ze stropu, fanoušky ještě více lákají k tanci. Zpěvačka a celá kapela postupně mizí ve tmě a zase se zjevují ve zlaté záři světel a poskytují tak návštěvníkům neopakovatelný zážitek.  „Ta atmosféra v sále je skvělá. Mydy Rabycad to rozjeli tak, jak to umí jen oni,“ říká nadšeně chlapec vedle mě.

Večer ale utíká až příliš rychle a zanedlouho již skupina Mydy Rabycad mizí z pódia. Návštěvníci dlouho tleskají a vyslouží si tak ještě přídavek a poslední záplavu barevných světel. Pak už se ale hudebníci se všemi loučí:  „Děkujeme přátelé. Koncert jsme si maximálně užili a jsme rádi, že jsme mohli skrze hudbu pomoci malému Davídkovi. Mějte se krásně!“

Bára Košňarová