Klárčin harmonogram se kvůli vrozené lisencefalii a přidruženým zdravotním problémům musí vždy přizpůsobit potřebnému cvičení a návštěvám u různých lékařů. Rodiče se navíc snaží Klárce poskytnout co nejlepší péči, a pokud je to možné, jezdí s ní pravidelně na rehabilitační pobyty. Každý den se tak může na první pohled jevit jiný než ty předchozí.
Přesto se ale mamince Báře, která je s Klárkou na mateřské dovolené a neustále se o ni stará, někdy jejich dny zdají být stereotypní: „Když ráno vstaneme, tušíme, že všechno bude pravděpodobně vypadat stejně jako včera nebo předevčírem. Snažíme se ale dělat všechno, co nám lékaři poradili, a doufáme v nějaký pokrok, i kdyby byl sebemenší.“
Klárka je většinou vzhůru ještě dřív než maminka, což se pozná podle toho, když si začne v posteli broukat nebo dělat různé zvuky. Společně pak vstávají mezi půl osmou a osmou, kdy si pro Klárku maminka dojde, přebalí ji a převlékne. Také jí vyčistí zuby a učeše vlásky, což bývá většinou trápení, protože to Klárka nemá moc ráda. Poslouchají u toho ale písničky, takže to spolu vždycky zvládnou.
Potom už je čas na snídani a první várku prášků proti epilepsii, které musí Klárka užívat každý den. Dopoledne se pak její program odvíjí od toho, jestli je v plánu nějaký doktor či rehabilitace, nebo můžou zůstat doma. I tam ale Klárka pilně cvičí, maminka ji upevňuje do speciálního stojanu nebo jí přejíždí po pusince vibrační tyčinkou, aby se jí zlepšil retní uzávěr a lépe jedla.
Odměnou za Klárčinu snahu je dobrý oběd, který jí maminka kolem dvanácté hodiny nachystá. „Klárka jí to samé co všichni ostatní, akorát jí to musíme všechno pokrájet na malé kousky a potom jí nakrmit, protože sama to nezvládne. Kromě toho zase dostává prášky na epilepsii a po obědě chodí spát, aby si odpočinula,“ popisuje maminka.
Když se Klárka kolem třetí hodiny vzbudí, dostane nějakou dobrou svačinu. Tou dobou přijíždí domů taky její tatínek Fanda, který odpoledne většinou pracuje venku nebo podniká něco se svou rodinou. Další program pak závisí hlavně na tom, jestli je potřeba navštívit ještě nějakého doktora, vyrazit na rehabilitace nebo třeba dohnat cvičení, které se nestihlo dopoledne.
Jinak si maminka s Klárkou hraje na podložce, chodí spolu na procházky a na hřiště, koupou se v bazénu nebo tráví čas na zahradě. Rodiče se ale pilně snaží rozvíjet i Klárčiny smysly: „Dáváme jí misky s věcmi, jako jsou šišky, kamínky nebo teplá voda. Klárka do nich postupně sahá, a díky tomu se učí poznávat různé povrchy. Kromě toho skládáme různé skládačky, navlékáme kroužky na tyčku a prohlížíme knížky nebo obrázky.“
Kolem sedmé hodiny Klárka znovu dostane prášky na epilepsii a všichni společně večeří. „Dříve Klárka neměla o jídlo moc zájem a nechtěla otevírat pusu. Teď už se ale rozhlíží kolem sebe, sleduje, co jíme my, a sama to pak ochutná. Dokáže ukousnout i chleba, třeba když je na něm bůčková pomazánka, kterou má moc ráda,“ směje se maminka.
Po večeři se většinou celá rodina dívá na televizní noviny, u kterých Klárka řádí. „Když Klárka vidí moderátory, tak je úplně nadšená. Ječí, máchá rukama a kope nohama. Reportáže ji pak už tolik nezajímají, ale jakmile se zase objeví studio, hned má obrovskou radost,“ popisuje tatínek. Stejně nadšená je ale Klárka také ze své oblíbené hračky, což je panenka, která zpívá.
Pak už je čas Klárku vykoupat, převléknout na spaní a vyčistit jí zoubky. Do postýlky ji rodiče většinou ukládají mezi osmou a devátou podle toho, kdy začne být unavená. Má svůj vlastní pokojíček a velkou postel se zábranami, které ji chrání, aby nespadla. Většinou tam vydrží být sama celou noc, ale někdy mívá epileptické záchvaty, během kterých se o ni rodiče starají.
V poslední době se ale běžný režim Doležalovým trochu změnil, protože Klárka začala v září docházet do školky. Dopoledne tak většinou tráví v kolektivu, takže se může více socializovat. Ve školce má přitom i osobní asistentku, která se o ni stará stejně jako maminka doma. Ostatní děti ji navíc krásně přijaly a dobře se o ni starají, z čehož mají rodiče velkou radost.
Víkendy pro Doležalovy bývají o něco volnější. Místo neustálého cvičení nechávají rodiče Klárku trochu odpočinout a většinou také mají naplánovaný nějaký výlet nebo jinou akci. „Máme velkou rodinu, takže se hodně scházíme, chodíme na různé oslavy a trávíme čas s příbuznými. Kromě toho vyrážíme na procházky do přírody, jezdíme na kole nebo navštěvujeme různé místní akce. Hlavně jsme ale rádi, že můžeme být všichni spolu,“ uzavírá maminka.
